U jednoho z exmplářů motoru (s původním označením 50RD 03), který byl vyroben v SKB-385 někdy v září 1953, byla v nádržích použita místo tehdy nedostatkového hliníku překližka. Při přípravě ke statickému testu ale došlo k tomu, že při natankování nádrže tekutům kyslíkem při tlaku 1,3 atmosféry (131,7 kPa) překližka nevydržela a kyslík propouštěla. Výsledkem bylo, že motor s příslušenstvím nebyl schválen k provádění statických testů.
V prosinci 1954 byly do NII-88 dodány částečně dřevěné nádrže nové konstrukce. Kompletní sestava, která obsahovala nádrž na tekutý kyslík číslo 05, nádrž na palivo číslo 04 a původní motor z roku 1953 číslo 095358-613525, dostala nové označení 20RD05 a pod tímto označením prošla celým testovacím cyklem.
Výsledky statických zkoušek, včetně zkušebního zážehu motoru byly shrnuty do následujících závěrů:
1. Lze považovat za možné využívat v raketě 8A11 (R-1, což byla kopie německých raket V-2) nádrže se střední částí vyrobenou z nekovových částí (překližky);
2. Pro získání dalších dat o chování dřevěných částí nádrží se doporučuje uskutečnit letové zkoušky několika raket s takovými nádržemi;
3. Při výrobě dalších dřevěných částí nádrží využít zkušeností získaných v rámci statických testů.
Pod závěrečnou zprávu se podepsali předseda komise šéf oddělení č. 2 NII-88 Kočanov, vedoucí 19. oddělení OKB-1 Grigorov, hlavní konstruktér SKB-385 Cerbakov, vedoucí zkušebního stavu č. 1 Volkov, vedoucí skupiny OKB-1 Avdonin a inženýr oddílu č, 14 Tulygin.
A tato poznámka společně s tím, že další typy raket se zvětšily a vyžadovaly pevnější konstrukci, ukončily pokusy nahradit část konstrukce raket dřevěnými díly.
Žádné komentáře:
Okomentovat